BoJ
4. 12. 2009
stojí osoba v poli sama
schoulená větrem zohýbána
jako jediný strom v prostřed louky
jako jediný co přečkal bouřky
jako Julii Romeu nepřející
jejich rody navzájem soupeřící
ve středu toho zmatku
z bitvy jizvu na památku
Don Chichot v boji s mlýny
nečekaně zasáhnou splíny
bez dechu dobíháš co ztrácíš
lásku na3? nechceš vracíš
hvězdnaté nebe zářivě svádí
tvé dlaně na srdci hladí
jenže najednou začaly škrábat
a co já s tím,že se nechceš vázat
inkoustem,slovama dám to na papír
jsi slepý nevidíš jako netopýr
za lásku děkuješ našels jinou
ono to přebolí jak dny plynou
spoustu vody už se začínáš topit
tápeš nemáš se čeho chopit
jenže já už ti ruku nepodám
za tohle si totiž můžeš sám
život nikdy nekončí happyendem
zapomeň na to sakra popojedem
kolem srdce tě divně tlačí
říkal jí mám tě rád myslel,že to stačí
jó hochu to ona taky
a pak to přišlo černý mraky
takhle dopadla ztracená láska
no,co bylla to divoká sázka
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
